Tato integrační práce (zamyšlení, či recenze) vznikla na základě jednoho úkolu, ale jejím cílem je, aby si ji mohl přečíst daleko větší počet lidí, než jen ti, kdo tuto práci zadali. Zamyšlení mě zaujalo, a rád bych možnost nahlédnutí sprostředkoval i dalším. Facebook, věc či prostředek komunikace, který používáme každý den, s Facebookem vstáváme a dost často chodíme i spát. I přestože je Facebook každodenní záležitostí, často zapomínáme na jeho samotnou podstatu, kladné, záporné stránky, ale více už v samotné práci.

facebook

Jozef Štefančík

Kdybych psal tuto integrační práci před rokem nebo dvěma, tak bych ji pravděpodobně nazval „K čemu je dobrý Facebook“, nebo „Evangelium Facebooku“. Dnes už Facebook nepředstavuji, ale chci psát o věcech, které nejsou hned vidět. Moji známí mají na Facebook všelijaké názory, protože je to velké téma. Já znám Facebook už déle než tři roky a na vlastní kůži jsem si zažil většinu z toho, o čem budu psát, ať už to jsou věci výtečné, nebo smutné.

Fakta o Facebooku: v současné době má 325 milionů aktivních uživatelů, je plně přeložen do šedesáti pěti jazyků. Každý den se zaznamená více než 45 milionů aktualizovaných statusů. Každý měsíc nahraje svět na Facebook 2 miliardy fotografií a 14 milionů videí. Stále rostoucí počet organizací si zakládá na Facebooku fanouškovskou skupinu jako součást své systematické práce s veřejností. Facebook je spolu s Twitterem a jinými sociálními sítěmi zástupcem nové generace marketingu, kdy lidé sami komunikují svou spokojenost či nespokojenost s něčím (zboží, politická strana, film, a podobně) a to úplně přirozeně a zadarmo. Už nevyhledáváme novinky, novinky nás samy nacházejí prostřednictvím sociálních sítí.

K čemu je dobrý Facebook čistě prakticky? Je to asi nejdokonalejší verze adresáře kontaktů na lidi, které poznáváme na naší cestě životem. Nestane se, že byste měli neplatnou emailovou adresu, nebo staré telefonní číslo. Už vůbec nehrozí, že o své kontakty přijdete kvůli povodni, požáru či odcizení organizéru – protože kontakty na vaše přátele jsou online.

Jak je to se ztrátou soukromí? Lidé se dostali do problémů, protože si někdo zjistil určitou informaci na jejich Facebook profilu. Facebook o nás říká víc, než bychom o sobě říkali bez něj. V psychologické teorii existuje pojem Johari okno^{(příloha 3)}, které popisuje 4 oblasti našeho chování. Veřejná oblast je jednou z nich a právě její zvětšení je přínosem Facebooku, protože nás lidé potom lépe znají. Každý by měl být opatrný v tom, jaké informace vypustí do veřejného prostoru.

Facebook spojuje světy. Tento rys chci speciálně vyzdvihnout, protože byl velkým důvodem, proč jsem pro Facebook tolik horlil v jeho začátcích. Každý z nás je součástí mnoha sociálních skupin, které jsou často od sebe odloučené místně, věkově, vyznáním, vzděláním nebo společenským postavením. Mně šlo zejména o spojení těch velkých celků – můj křesťanský svět (lidé, akce, zajímavosti) spojit s mým občanským světem (škola, příbuzní, bývalí spolužáci). Nešlo mi jenom o sebe, ale také o naše mládežníky. Mou vizí je, že na Facebooku budou naše identity konvergovat do jedné, opravdové, transparentní pro přátele a známé ze všech kruhů. Nebude prostor pro používání masky jen pro sortu přátel. Mí spolužáci z vysoké školy budou mít představu o tom, proč netrávím čas s nimi. Mládežníci nebudou jinými lidmi, když jsou s kamarády ze třídy, než když jsou s kamarády ze sboru. Svého bratra či sestru z církve nebudu vnímat a znát jen podle našeho kontaktu v církvi, ale v širším kontextu. Facebook mi pomáhá udržet kontakt s lidmi, kteří přestali chodit do mládeže, protože pomáhá omezit princip „sejde z očí, sejde z mysli“.

Máme-li spojené světy a tak skvělou příležitost nechat ostatní nahlédnout do naší víry přes Facebook, tak bychom to měli umět využívat. Ježíšova slova „Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ mají s Facebookem rozšířené možnosti. Na Facebooku můžeme publikovat odkazy na kvalitní křesťanské weby, můžeme komentovat veřejné dění, vyjádřit vděčnost za věci, které přijímáme od Boha.

Velkou věcí na Facebooku jsou statusy – člověk se přihlásí a za půl minuty zjistí „něco“ o přibližně třiceti přátelích. Vypovídací hodnota toho „něčeho“ je různá, protože odhadem deset procent statusů je o ničem, výkřiky do tmy. To už patří k nešvarům Facebooku^{(příloha 2)}, ale na ty se nechci soustředit. V takovém statusu může kamarád potřebovat radu a mohu mu pomoci. Může vyjádřit nějaké emoce - jestli jsem k tomu povolaný, tak mohu toho člověka povzbudit prostřednictvím Facebook Chatu. Facebook se tak za určitých podmínek^{(příloha 1)} může stát i médiem pro poradenství a vyjádření soucitu.

Někdo v mém okolí, nejspíš náš pastor, jednou řekl toto heslo: „Boží království roste skrze modlitbu, půst a kontakty.“ A skutečně – když přemýšlíme nad časy, kdy se nějaké církvi dařilo, tak to bylo v návaznosti na období, kdy zachovala věrnost v modlitbách. Způsob života křesťanů byl vědomě upřený na nějakou službu. Totiž půst myslím v tom nejširším smyslu, že křesťané si odříkají věci, které by bylo úplně v pořádku užívat, aby měli více času, peněz, příležitostí být poslušní v konkrétním poslání, které přijali. A kontakty znamenají schopnost spolupracovat na společném díle s jinými křesťany a živý kontakt křesťanů s mnoha lidmi.

Facebook není nějak nebezpečný tím, co ukazuje, ale spíš tím, co neukazuje. Někteří lidé řídí svou identitu na facebooku lépe než jiní. Dalo by se říci, že někteří lidé využívají Facebook více ke sdílení o Kristu než jiní. Jenže tady je háček, totiž musíme si uvědomit, že veliký podíl toho, co v internetové komunikaci a komunikaci obecně děláme, děláme pro image. Ono vůbec není těžké nějak pěkně pozitivně křesťansky vypadat a být se sebou spokojený.

Věci jako Facebook mohou natolik „zevnějškovat“ naši víru (tzn. zabýváme se tím, co je vidět), že zapomeneme na to, co se děje uvnitř nás. Cokoliv uděláš pro svou image, nezmění tvoje srdce. Srdce je tím, o co Bohu jde. Ježíš totiž také říká „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“

Jeden z mých oblíbených bloggerů je častým kritikem Facebooku. Jeho hlavní výtkou je fakt, že sociální média jsou světem, ve kterém hledáme svoje ocenění. Proč měříme úspěch naší existence počtem přátel? Nejen, že se stále víc zabýváme sami sebou, ale zabýváme se tím, jak vypadáme v očích druhých. Naše sebehodnocení je nerozlučně svázáno s tím, co si o nás myslí druzí. Napsal mi někdo vzkaz na zeď? Líbilo se někomu moje album? Jaký mám napsat status, abych se připomenul (zalíbil) té či oné skupině lidí? Toto jsou otázky, které až příliš jasně ukazují na špatný vliv. Ale můžeme zažívat klidně emocionálně zdravé momenty krásy a klidu. Na jistý okamžik máme iluzi náležení do tohoto světa. Pak si ale uvědomíme, že to netrvá. Jsme pouhými diváky. My lidé jsme stvoření, která jsou si vědoma svého obrazu. V další a další pozemské věci skládáme naději, že nám přinese věčné štěstí a hledáme lásku a ocenění, které potřebujeme hledat u našeho Stvořitele.

Jak se dá o Facebooku a jeho vlivu vyučovat pro mládež? Kde je v tom celém Bůh? Asi před rokem jsme měli na setkání mládeže program o Facebooku. Hráli jsme hry na motivy těch na Facebooku, každý si vytvořil na papír svůj profil a ten šel na zeď. Slovo měl Milan Řeřicha (mr.) spíš stručné, ale vím, že poukázal na jednu věc. Sdílíme o sobě jen zlomek informací, které o sobě víme a víme o sobě jen zlomek informací z toho, kdo jsme. Bůh je autorem všech těch profilů a my k němu můžeme takto přistupovat.

Zakončím svým mottem:

„Boží království na Zemi roste skrze modlitbu, půst a kontakty. Zatímco je Facebook efektivní v tom třetím, tak může mít zničující dopad na první dva.“

Příloha 1 – Soucit na Facebooku

Příloha 2 – Nešvary Facebooku

Příloha 3: Johari okno

Komentáře

Přidat nový Hledat

Jméno: Email:  nezasílat komentářezasílat komentáře Web: Název: UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Please input the anti-spam code that you can read in the image.

3.25 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."